hase

Palach protestoval proti sovětské okupaci. V době jeho života měla KSČ vysoký kredit. V lednu 1969 ještě nebylo jasné, že špičky KSČ se pokusí kolaborovat s okupanty, pak budou vyhnány a zvítězí Kolder, Indra a Husák. Tzv. „konzervativci“ (Kolder, Indra, Švestka, Hoffman, atd.) byli považováni veřejností v té době stále ještě za extremisticky pravicové křídlo bez moci.

Význam toho, co řekl Grebeníček v parlamentě, je: Je hloupost oslavovat Palacha jako symbol boje proti komunistické totalitě, protože se neupálil na protest proti komunistické totalitě. A to je pravda. Ostatní je hraní si se slovíčky a neférové útoky na Grebeníčka, protože je to komunista. Kdyby to řekl kdokoliv jiný, nevyvolalo by to tu hysterii. Má ale pravdu. V tom projevu on zcela zjevně hovoří o tom, čím se stalo Palachovo gesto v roce 1969. Myslím, že podstatou sporu je různé generační vnímání, protože pro starší lidi je interpretace Palachova činu jako „antikomunistického gesta“ směšná. Je to jako nepřekročitelný rozdíl mezi „budu se soustředit“ a „soustředím se“.

Všimněte si zásadního generačního rozdílu v hodnocení této věci. Lidé, kteří to zažili, jsou skandalizováni útoky na Grebeníčka, přestože ho jinak nemají nijak v oblibě, protože „řekl pravdu“. Mladší lidé, kteří to „nezažili“, jsou skandalizováni tím, že jim Grebeníček fakty zbořil modlu.

Nejzajímavější na této diskusi ale je, že se v Praze tu a tam upálí člověk dnes, na protest proti kapitalismu, a do médií se to vůbec nedostane. Jinými slovy, Palachova oběť musela rezonovat v médiích, aby jí národ vůbec zohlednil. Média byla tou dobou liberální a vstřícná, proto se informace o jeho oběti dostala mezi lidi. Udělal to, co média pochopila a vzala za svou věc. Dneska by se to nestalo.

Včera jsem o této věci mluvil s americkou historičkou Mary Heimannovou, která Palachův případ podrobně studovala. Taky je naprosto překvapená, že by kdokoliv soudné mysli mohl považovat Palacha za „symbol odporu proti komunistické totalitě“.

Kdokoliv má v demokracii právo si myslet, že je letadlo. Stejně má právo si myslet, že Palach byl symbolem boje proti komunistické totalitě. Je to ale nesmysl.

Poučení: Na to, abyste se stali národním symbolem, musejí vás podpořit média. Byla Zajícova či Plockova oběť méně bolestná a méně velká, než Palachova? Jsou oběti dnešní upalujících se občanů o něco menší než Palachova oběť? Jenže pokud se to do médií vůbec nedostane, „neexistuje to“.

PS: Je historický fakt, že KSČ byla v zimě 1968-1969 stále ještě populární, protože byla liberální. Mimochodem, v národě spíš vládl takový vzdorný nacionalismus, a jako integrální součást vzdoru proti okupaci byla pořád ještě i KSČ. Například televizní vysílání o Vánocích 1968 a na Silvestra bylo naprostým sjednocením národa proti okupaci. Sice se nesmělo říkat v televizi nic proti Rusku, ale všechny celebrity pořád dělaly různé ironické narážky na okupaci a všichni byli jednotni a srozuměni ve svém „spikleneckém odporu“ proti okupaci, proti níž se už veřejně nesmělo nic říct. Ale za to mohli Rusové, KSČ to vnutili a Dubček byl pořád hvězda. Podívejte se, jakým jazykem hovořili stávkující studenti ještě koncem listopadu 1968. Pak byl Vánoce a pak se upálil Palach. Mimochodem, té studentské stávky jsem se účastnil jako středoškolák. 

Nejsem komunista, ale velmi mě uráží, že to musím říkat a že v českém prostředí nemají jako v demokracii právo na rozumné vyjádření názoru držitelé různých politických názorů. Upozornění na zkreslování významu činu Jana Palacha je pro pražská média nepřijatelné především proto, že na to zkreslování upozornil komunista. Chci říci jako Kennedy „Ich bin ein Berliner“.